Lékárna Panax
Paprika roční
Všechny druhy paprik zahrnuje rod Capsicum, který botanicky přísluší do čeledi rostlin lilkovitých (Solanaceae). Původní jejich vlastí je oblast Střední Ameriky, odkud se rozšířily na jih a později i na sever.
K významným představitelům patří paprika peruánská (Capsicum baccatum, syn. C. pendullum). Extrakt z této sorty zvyšuje vylučování slin, podporuje zažívání a trávení. Tvoří nezbytnou součást při přípravě speciálních latinsko-amerických jídel jako např. tamal, picadillo, chili con carne a tzv. Tabasco šťávy, což je octový výtažek z oplodí této papriky.
Z oblasti Kolumbie pochází paprika křovitá (Capsicum frutescens) neboli cayenské koření, chillies. Jedná se o silně pálivý druh, jehož účinky způsobuje alkaloid kapsaicin.
V rozličných odrůdách bývá nejvíce pěstována paprika roční (Capsicum annuum), jež dosahuje výše až 1 m.
Začátkem 16. století se rostliny objevily nejprve ve Španělsku a záhy poté pronikly do ostatních zemí Evropy.
Paprice věnoval pozornost známý renesanční lékař a přírodovědec Petr Ondřej Mathioli. Na stránkách svého věhlasného Herbáře o ní píše: „...jest rostlina přespolní, ale y nám již také v Němcých a Cžechách obyčejná a známá. Nemůže snésti žádné zymy, ale musí wysazena býti aneb přes Zymu w Swětnicy se chowati... Kdož se tímto Pepřem obírati chce, nemá se po něm po Twáři a zwláště okolo Očí mnoho drbati, nebo náramně pálí a činí welikau bolest...“
Klimaticky nejvhodnějším místem pro kultivaci papriky v Evropě se stalo území Balkánu a povodí Dunaje až po tehdejší Uhry. Zdejšímu podnebí a temperamentu rostlina zcela vyhovovala, a tak se koncem 18. století na teritoriu dnešního Maďarska zcela usadila, především v okolí Szegedu a Kolocse.
Paprika přispěla značnou měrou k rozvoji vědeckého poznání. Roku 1928 uveřejnil univerzitní profesor Albert Szent-Györgyi práci o izolaci tzv. hexuronové kyseliny z paprik a z nadledvinek. Později byla tato látka označena jako kyselina askorbová neboli vitamin C.
Kromě toho paprika obsahuje další cenné sloučeniny, a to obzvláště vitaminy skupiny B, β-karoten (provitamin A), sacharidy, silice, minerály apod.
K významným představitelům patří paprika peruánská (Capsicum baccatum, syn. C. pendullum). Extrakt z této sorty zvyšuje vylučování slin, podporuje zažívání a trávení. Tvoří nezbytnou součást při přípravě speciálních latinsko-amerických jídel jako např. tamal, picadillo, chili con carne a tzv. Tabasco šťávy, což je octový výtažek z oplodí této papriky.
Z oblasti Kolumbie pochází paprika křovitá (Capsicum frutescens) neboli cayenské koření, chillies. Jedná se o silně pálivý druh, jehož účinky způsobuje alkaloid kapsaicin.
V rozličných odrůdách bývá nejvíce pěstována paprika roční (Capsicum annuum), jež dosahuje výše až 1 m.
Začátkem 16. století se rostliny objevily nejprve ve Španělsku a záhy poté pronikly do ostatních zemí Evropy.
Paprice věnoval pozornost známý renesanční lékař a přírodovědec Petr Ondřej Mathioli. Na stránkách svého věhlasného Herbáře o ní píše: „...jest rostlina přespolní, ale y nám již také v Němcých a Cžechách obyčejná a známá. Nemůže snésti žádné zymy, ale musí wysazena býti aneb přes Zymu w Swětnicy se chowati... Kdož se tímto Pepřem obírati chce, nemá se po něm po Twáři a zwláště okolo Očí mnoho drbati, nebo náramně pálí a činí welikau bolest...“
Klimaticky nejvhodnějším místem pro kultivaci papriky v Evropě se stalo území Balkánu a povodí Dunaje až po tehdejší Uhry. Zdejšímu podnebí a temperamentu rostlina zcela vyhovovala, a tak se koncem 18. století na teritoriu dnešního Maďarska zcela usadila, především v okolí Szegedu a Kolocse.
Paprika přispěla značnou měrou k rozvoji vědeckého poznání. Roku 1928 uveřejnil univerzitní profesor Albert Szent-Györgyi práci o izolaci tzv. hexuronové kyseliny z paprik a z nadledvinek. Později byla tato látka označena jako kyselina askorbová neboli vitamin C.
Kromě toho paprika obsahuje další cenné sloučeniny, a to obzvláště vitaminy skupiny B, β-karoten (provitamin A), sacharidy, silice, minerály apod.