Lékárna Panax
Oves setý
Z historie vyplývá, že kulturní národy, tj. Egypťané, starověcí Řekové a Římané neznali oves setý, ovos siatý (Avena sativa L.), náležející do čeledi lipnicovitých (Poaceae).
Římané krmili své koně ječmenem, nikoliv však ovsem. Znali jen nekulturní druhy ovsa, které pro ně byly nevítaným plevelem. Známý římský lékař Galenus se zmiňuje o ovsu, který se používal jako krmivo pro dobytek a nejvýše v době hladu pro obživu lidí.
Teprve při svých výbojích přes Alpy se Římané seznámili s touto obilninou, kterou nazvali „barbarským obilím Germánů“. Z nálezů je zřejmé, že Germáni převzali pěstování ovsa od Slovanů, kteří byli nejen prvními šiřiteli, ale hlavně úspěšnými pěstiteli. Dokladem toho je staroslovanský název pro oves – aves, z něhož pochází latinské pojmenování avena.
Také u dalších slovanských národů se projevuje slovní příbuznost, např. rusky se oves nazývá avjos, polsky oves, lužicky voos, litevsky avisa, ausas, chorvatsky ovas. Přímý vliv je patrný i na jiné neslovanské jazyky, např. francouzské označení avoine, staroněmecký název evena, anglické pojmenování oat.
Významný renesanční lékař Mathioli se pochvalně zmiňuje o tom, že „oves netoliko koňům dobrý jest obrok, ale i zvláště lidem příhodný a pohodlný pokrm“.
Oves se začal používat v různých úpravách jako ovesná mouka (Farina avenae), ovesné krupky (Glarea avenae), ovesné vločky (Flocci avenae). Zejména u severských národů nalezl oves brzy velkou popularitu. V Anglii a ve Skotsku jsou vyhledávány pokrmy připravené z upravených ovesných vloček (quaker oats). Ovesné vločky smíchané s mlékem a cukrem slouží k přípravě ovesné kaše zvané porridge, patřící mezi oblíbené jídlo Skotů, Irů a Angličanů. Konzumují ji denně v podobě vydatné a syté snídaně. Uvádí se, že tělesná zdatnost Angličanů je dávána do přímé korelace s těmito ovesnými pokrmy. Malé rozšíření ve střední Evropě se vysvětluje časovou náročností při ranní přípravě.
Zužitkování ovsa je mnohostranné a pestré. Při nedostatku mandlí a oříšků nahrazují pražené ovesné vločky tyto ingredience. Ovesné vločky mohou být též součástí různých sladkých jídel, zákusků, moučníků a cukrovinek. Osvědčily se také jako přísada do nádivek, karbanátků, polévek, jíšek. Směs ovesných vloček s rozmíchanými vajíčky poskytuje po tepelné úpravě tzv. „falešný mozeček“.
Ve Skandinávii se z ovesné mouky peče chléb a tvrdé nekvašené pečivo. Z ovsa se dokonce vařilo pivo, které se v současnosti produkuje v Belgii.
Oves nesloužil jen jako potravina, ale využíval se i k léčebným účelům. V lidovém léčitelství se podávala při kašli polévka připravená z ovesné mouky, kroupy a zrna se uplatňovaly při zvýšené kyselosti žaludku, nahřátý oves v pytlíčku se přikládal na nemocné ledviny. Ovesná mouka se dávala na oteklé části těla, vodný odvar z ovesné slámy se používal nejen jako kosmetický prostředek, ale i jako lék při revmatických a kožních chorobách.
To je jen malá ukázka z rozsáhlé aplikace ovsa v léčitelství dávných let.
V dnešní době se však musíme dívat na oblast lékařského využití kriticky. Z ovesné slámy (Stramentum avenae) se nadále připravují koupele, které příznivě působí při omrzlinách, revmatismu, ekzémech a nemocech kůže.
Na jednu koupel se použije přibližně 1 kg ovesné slámy, která se vaří s vodou asi půl hodiny. Loupaný oves (Fructus avenae decorticatum) se uplatňuje při průjmech a nechutenství. Osvědčil se jako významný dietetický prostředek. Odvar z loupaného ovsa (2 až 3 lžičky plodů na 1 šálek třikrát denně) se používá při stavech vyčerpanosti, nervové slabosti, sexuální předrážděnosti apod.
Analytickým rozborem bylo dokázáno, že zejména ovesné vločky obsahují velmi cenné, tělu prospěšné sloučeniny. Z obsahových látek jsou zastoupeny bílkoviny, tuky, slizy, polysacharidy, enzymy, vitaminy skupiny B, z minerálních látek hlavně fosfor, vázaný v organických sloučeninách (lecitin, fytin), saponiny.
Pestrá paleta uvedených komponent řadí oves mezi důležité potravinové zdroje. Je nesporné, že vyvážené zastoupení jednotlivých složek způsobuje snadnou stravitelnost, vysokou biologickou hodnotu a příznivé ovlivnění látkové výměny. Proto by měly najít ovesné pokrmy širší uplatnění nejen ve výživě dětí, dorostu, sportovců, rekonvalescentů, ale též u ostatních lidí. Zároveň by měly zpestřit náš mnohdy jednotvárný jídelníček. Bohužel zatím ještě není v plné míře doceněn význam, který si tato rostlina právem zasluhuje.
(publikováno v časopise Naše léčivé rostliny 6/88, str.170)
Římané krmili své koně ječmenem, nikoliv však ovsem. Znali jen nekulturní druhy ovsa, které pro ně byly nevítaným plevelem. Známý římský lékař Galenus se zmiňuje o ovsu, který se používal jako krmivo pro dobytek a nejvýše v době hladu pro obživu lidí.
Teprve při svých výbojích přes Alpy se Římané seznámili s touto obilninou, kterou nazvali „barbarským obilím Germánů“. Z nálezů je zřejmé, že Germáni převzali pěstování ovsa od Slovanů, kteří byli nejen prvními šiřiteli, ale hlavně úspěšnými pěstiteli. Dokladem toho je staroslovanský název pro oves – aves, z něhož pochází latinské pojmenování avena.
Také u dalších slovanských národů se projevuje slovní příbuznost, např. rusky se oves nazývá avjos, polsky oves, lužicky voos, litevsky avisa, ausas, chorvatsky ovas. Přímý vliv je patrný i na jiné neslovanské jazyky, např. francouzské označení avoine, staroněmecký název evena, anglické pojmenování oat.
Významný renesanční lékař Mathioli se pochvalně zmiňuje o tom, že „oves netoliko koňům dobrý jest obrok, ale i zvláště lidem příhodný a pohodlný pokrm“.
Oves se začal používat v různých úpravách jako ovesná mouka (Farina avenae), ovesné krupky (Glarea avenae), ovesné vločky (Flocci avenae). Zejména u severských národů nalezl oves brzy velkou popularitu. V Anglii a ve Skotsku jsou vyhledávány pokrmy připravené z upravených ovesných vloček (quaker oats). Ovesné vločky smíchané s mlékem a cukrem slouží k přípravě ovesné kaše zvané porridge, patřící mezi oblíbené jídlo Skotů, Irů a Angličanů. Konzumují ji denně v podobě vydatné a syté snídaně. Uvádí se, že tělesná zdatnost Angličanů je dávána do přímé korelace s těmito ovesnými pokrmy. Malé rozšíření ve střední Evropě se vysvětluje časovou náročností při ranní přípravě.
Zužitkování ovsa je mnohostranné a pestré. Při nedostatku mandlí a oříšků nahrazují pražené ovesné vločky tyto ingredience. Ovesné vločky mohou být též součástí různých sladkých jídel, zákusků, moučníků a cukrovinek. Osvědčily se také jako přísada do nádivek, karbanátků, polévek, jíšek. Směs ovesných vloček s rozmíchanými vajíčky poskytuje po tepelné úpravě tzv. „falešný mozeček“.
Ve Skandinávii se z ovesné mouky peče chléb a tvrdé nekvašené pečivo. Z ovsa se dokonce vařilo pivo, které se v současnosti produkuje v Belgii.
Oves nesloužil jen jako potravina, ale využíval se i k léčebným účelům. V lidovém léčitelství se podávala při kašli polévka připravená z ovesné mouky, kroupy a zrna se uplatňovaly při zvýšené kyselosti žaludku, nahřátý oves v pytlíčku se přikládal na nemocné ledviny. Ovesná mouka se dávala na oteklé části těla, vodný odvar z ovesné slámy se používal nejen jako kosmetický prostředek, ale i jako lék při revmatických a kožních chorobách.
To je jen malá ukázka z rozsáhlé aplikace ovsa v léčitelství dávných let.
V dnešní době se však musíme dívat na oblast lékařského využití kriticky. Z ovesné slámy (Stramentum avenae) se nadále připravují koupele, které příznivě působí při omrzlinách, revmatismu, ekzémech a nemocech kůže.
Na jednu koupel se použije přibližně 1 kg ovesné slámy, která se vaří s vodou asi půl hodiny. Loupaný oves (Fructus avenae decorticatum) se uplatňuje při průjmech a nechutenství. Osvědčil se jako významný dietetický prostředek. Odvar z loupaného ovsa (2 až 3 lžičky plodů na 1 šálek třikrát denně) se používá při stavech vyčerpanosti, nervové slabosti, sexuální předrážděnosti apod.
Analytickým rozborem bylo dokázáno, že zejména ovesné vločky obsahují velmi cenné, tělu prospěšné sloučeniny. Z obsahových látek jsou zastoupeny bílkoviny, tuky, slizy, polysacharidy, enzymy, vitaminy skupiny B, z minerálních látek hlavně fosfor, vázaný v organických sloučeninách (lecitin, fytin), saponiny.
Pestrá paleta uvedených komponent řadí oves mezi důležité potravinové zdroje. Je nesporné, že vyvážené zastoupení jednotlivých složek způsobuje snadnou stravitelnost, vysokou biologickou hodnotu a příznivé ovlivnění látkové výměny. Proto by měly najít ovesné pokrmy širší uplatnění nejen ve výživě dětí, dorostu, sportovců, rekonvalescentů, ale též u ostatních lidí. Zároveň by měly zpestřit náš mnohdy jednotvárný jídelníček. Bohužel zatím ještě není v plné míře doceněn význam, který si tato rostlina právem zasluhuje.
(publikováno v časopise Naše léčivé rostliny 6/88, str.170)