Lékárna Panax
Mořena barvířská
Oblasti jižní Evropy a Malé Asie jsou domovinou mořeny barvířské (Rubia tinctorum), náležející do čeledi mořenovitých (Rubiaceae).
Jedná se o vytrvalou rostlinu, která se vyznačuje dlouhým plazivým kořenem a přídavnými oddenky. Její čtyřhranná lodyha je pokryta četnými drsnými háčkovitými chlupy. V době rozkvětu se objevují drobné žluté květy.
Bylina měla v minulosti široké uplatnění v barvířství, kde patřila k nepostradatelným surovinám. Již ve starověku sloužily kořeny k získávání červeného barviva alizarinu. Tím si nechávali vznešení patricijové barvit své šaty a tkaniny. Není proto divu, že poptávka po této vzácné látce rostla, takže během středověku došlo k pěstování na celém území střední Evropy.
Rozvoj přírodních věd však negativně ovlivnil využití mořeny. Alizarin byl připraven synteticky, čímž rázem pokles zájem o tuto rostlinu. A tak se stalo, že upadla v zapomnění.
Teprve poměrně nedávno zase upoutala pozornost. Výzkumné práce potvrdily, že extrakt z kořenů má schopnost rozrušovat ledvinové a močové kameny. Podle názoru některých autorů je dokonce rozpouští. Mořena kromě toho vykazuje i mírné antibiotické účinky proti některým mikroorganismům. Za toto zajímavé biologické působení odpovídají hlavně antrachinonové glykosidy.
Fytochemický výzkum prokázal, že alizarin je v rostlině vázaný jako kyselina ruberytrinová (= dihydroxyantrachinondiglukosid).
Preparáty z kořenů se také osvědčily při zánětlivých procesech ledvin, ledvinové pánvičky, močového měchýře, močových cest, dále jako pomocný prostředek při křivici, zánětech kloubů, chudokrevnosti.
Z kořenů – Radix rubiae tinctorum - se připravuje čaj podle následujícího postupu: Jedna kávová lžička suchých, rozemletých kořenů se zalije čtvrt litrem studené vody. Po osmi hodinách stání přidáme k výluhu čtvrt litru vroucí vody. Tekutinu na patnáct minut odstavíme a pak scedíme. Doporučuje se pít třikrát denně jeden šálek před jídlem.Podobné vyžití nalezl umletý prášek z kořenů, který se podává třikrát denně po jednom gramu.
Jedná se o vytrvalou rostlinu, která se vyznačuje dlouhým plazivým kořenem a přídavnými oddenky. Její čtyřhranná lodyha je pokryta četnými drsnými háčkovitými chlupy. V době rozkvětu se objevují drobné žluté květy.
Bylina měla v minulosti široké uplatnění v barvířství, kde patřila k nepostradatelným surovinám. Již ve starověku sloužily kořeny k získávání červeného barviva alizarinu. Tím si nechávali vznešení patricijové barvit své šaty a tkaniny. Není proto divu, že poptávka po této vzácné látce rostla, takže během středověku došlo k pěstování na celém území střední Evropy.
Rozvoj přírodních věd však negativně ovlivnil využití mořeny. Alizarin byl připraven synteticky, čímž rázem pokles zájem o tuto rostlinu. A tak se stalo, že upadla v zapomnění.
Teprve poměrně nedávno zase upoutala pozornost. Výzkumné práce potvrdily, že extrakt z kořenů má schopnost rozrušovat ledvinové a močové kameny. Podle názoru některých autorů je dokonce rozpouští. Mořena kromě toho vykazuje i mírné antibiotické účinky proti některým mikroorganismům. Za toto zajímavé biologické působení odpovídají hlavně antrachinonové glykosidy.
Fytochemický výzkum prokázal, že alizarin je v rostlině vázaný jako kyselina ruberytrinová (= dihydroxyantrachinondiglukosid).
Preparáty z kořenů se také osvědčily při zánětlivých procesech ledvin, ledvinové pánvičky, močového měchýře, močových cest, dále jako pomocný prostředek při křivici, zánětech kloubů, chudokrevnosti.
Z kořenů – Radix rubiae tinctorum - se připravuje čaj podle následujícího postupu: Jedna kávová lžička suchých, rozemletých kořenů se zalije čtvrt litrem studené vody. Po osmi hodinách stání přidáme k výluhu čtvrt litru vroucí vody. Tekutinu na patnáct minut odstavíme a pak scedíme. Doporučuje se pít třikrát denně jeden šálek před jídlem.Podobné vyžití nalezl umletý prášek z kořenů, který se podává třikrát denně po jednom gramu.