Lékárna Panax

Chrpa polní

     Pod prostými lidovými názvy sinokvět, světlák, modrák se skrývá chrpa polní neboli chrpa modrák (Centaurea cyanus), jež náleží do botanické čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae).
     Nejčastěji roste v okolí polních cest, železničních náspů, jetelinišť, skládek, obilných lánů apod.
     Tato jednoletá až 80 cm vysoká bylina se vyznačuje vřetenovitým kořenem, bohatě větvenou, hranatou lodyhou, kopinatými, střídavými listy s nápadně blankytnými, modrofialovými květy.
     Původně pochází chrpa z oblasti východního Středozemí, odkud se dostala k nám jako plevelná příměs v obilí. Dnes na území Evropy zcela zdomácněla. Z prapůvodní vlasti byla zavlečena též do severní Afriky, Severní a Jižní Ameriky a Austrálie.
     Latinské rodové jméno je patrně odvozeno od bájných kentaurů. Ti časem zanechali svého bojovného a dobrodružného života a věnovali se lékařství. K nejslavnějším kentaurům patřil učený Chiron, učitel lékaře Aeskulapa.
     Druhový přívlastek cyanus se vztahuje k řeckému výrazu kyanos = modrý.
     V 16. století sloužil zápar z květů jako uznávaný močopudný prostředek. Hojně se tehdy předepisoval též proti bušení srdce, žloutence, bolestem močových cest.
     Oční voda zhotovená z květů zase hojila rozličné záněty; zejména se uplatnila při zánětu spojivek.
     Lidové léčitelství využívá chrpu od nepaměti, neboť zlepšuje celkovou látkovou výměnu neboli „čistí krev“.
     Ve formě záparu léčí různé kožní nemoci, dále zánětlivé rány, vředy a ekzémy. Podporuje také růst vlasů.
     Současná medicína považuje výluh z chrpy (1 kávová lžička usušených květů na pohár vody, tekutina se užívá 2 x denně) za mírný močopudný a žlučopudný lék.
     Vědecké výzkumy potvrdily, že přípravky z rostliny působí příznivě při poruchách zažívání.
     Předmětem sběru jsou většinou květy bez zákrovu (kalicha) – Flos cyani sine calice, někdy i s kalichem – Flos cyani cum calice.
     Sklizeň se provádí přibližně od května do srpna. Rostlinný materiál je nutno sušit ve stínu při občasném větrání. Nikdy nesmí být květy vystaveny přímým slunečním paprskům, protože by vybledly. Použijeme-li k sušení umělé teplo, nesmí teplota přesáhnout hodnotu 35 o Celsia. 
     Hlavní složku květů tvoří modrá barviva, dále anthokyanové glykosidy, saponiny, hořčiny, slizy, třísloviny. Je zajímavé, že v květních úborech byl jako významný prvek identifikován mangan.
 
     
Publikováno v časopise Spirit