Lékárna Panax

Čemeřice černá

      Skalnaté, křovinaté svahy, světlé smíšené lesy, ale i skalky mnohých našich zahrádek často zdobí čemeřice černá (Helleborus niger) z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae).
      V lidové slovesnosti bývá uváděna pod rozmanitými názvy jako čemerka, černý kořen, elebor, kejchavka, Kristova růže, sněhovka, svatodušný kořen aj.
      Tato vytrvalá, až 30 cm vysoká bylina se vyznačuje silným, tmavým, krátkým oddenkem, přímým stonkem s dlouze řapíkatými listy. Žluté až žlutozelené korunní plátky rozkvétají především v zimním období; často též pod sněhem.
      Rodové latinské jméno vzniklo patrně z řeckých slov „hellós“ = kolouch a „bora“ = žrádlo. Kdysi se totiž soudilo, že zmíněné zvíře uvedenou rostlinu vyhledává a požírá. Druhové označení „niger“, znamená v latině černý. Výraz souvisí s černohnědým zbarvením podzemních částí byliny.
     České pojmenování pochází od staroslovanského termínu čemer, tj. jed.
      Čemeřice byla opředena v minulosti různými pověrami. Například antický učenec Theophrastus zastával názor, že sběrač musí před vyrytím kořene udělat kolem rostliny kruh svěcenou křídou. Během tohoto úkonu ho však nesmí spatřit král ptactva - orel, jinak by do roka zemřel.
      Známý vojenský lékař Pedanius Dioscorides z Anazarby doporučoval sázet čemeřici do vinic, aby její moc přešla do zralého vína.
      Slavný Hippokrates léčil lehčí formy pomatenosti mlékem koz, které spásaly čemeřici. Horatius zase velebil rostlinu jako prostředek proti svéhlavosti.
      Středověká léčitelka Hildegarda nazývala bylinu „kořením Kristovým“ snad proto, že čemeřice rozkvétala právě v den Kristova narození.
      Ve Francii a Anglii uctívali čemeřicový kořen, neboť věřili, že zajišťuje věčné mládí a neměnnou krásu. Zároveň se stal symbolem síly, zdraví, štěstí a spokojenosti.
      Věhlasný Jan Černý popisuje obšírně ve svém herbáři užití jak kořene, tak i vody pálené a vinného výluhu. Samotnou přípravu léku považoval za velice náročnou, když tvrdil, že je "mistrovstvím vysokého vtipu, musil k němu mít pátou bytost nejlepšího vína strojenou ohněm nebeským v nádobě skleněné... staří toho nejvíce k počištění užívali, avšak kterak jsou jej k požívání strojiti, toho zpráv nepozůstavili..."
      Dříve zhotovovali lékárníci z oddenků - Radix hellebori nigri - rozličné extrakty a tinktury, které podporovaly srdeční činnost, působily močopudně, odstraňovaly trudnomyslnost. Přípravky z čemeřice se však v humánní praxi udržely jen krátkou dobu. Ukázalo se , že obsahují příliš jedovaté srdeční glykosidy.
      Dnes má již čemeřice spíše toxikologický význam. Otrava se projevuje u člověka pálením v ústech, sliněním, ošklivostí, zvracením a kolikovitými bolestmi a průjmem. Tep je pomalý, nepravidelný, dech obtížný, zorničky rozšířené. Intoxikovaný jedinec se cítí slabý, má závratě a upadá do bezvědomí.
      Podobné účinky vykazují též ostatní druhy čemeřic jako např. čemeřice zelená (Helleborus viridis), čemeřice nachová (Helleborus purpurascens), čemeřice smrdutá (Helleborus foetidus) aj.