Lékárna Panax
Třísloviny
Pod tímto pojmem se označují rostlinné látky, které mají schopnost tříslit, tj. srážet kožní bílkoviny. Třísloviny jsou poměrně nestálé. Snadno se oxidují, kondenzují a polymerizují na tmavé, fyziologicky neúčinné produkty – flobafeny.
V rostlinné říši jsou hojně rozšířené. Můžeme je najít ve všech orgánech jako například v listech, plodech, kůře, kořenech. Často se vyskytují v nezralých plodech, zráním mizí. Některé rostliny tvoří třísloviny jako hlavní obsahové látky, u jiných jsou jen látkami pomocnými.
Z hlediska terapeutického mají třísloviny značný význam, neboť působí adstringentně (svíravě) a mírně dezinfekčně. Pro tyto vlastnosti se zejména uplatňují při léčení rozličných zánětů, žaludečních a střevních katarů, průjmů, hemeroidů, menších spálenin a omrzlin.
Bohatá na třísloviny je dubová kůra (Cortex quercus), získaná z dubu letního (Quercus robur) a z dubu zimního (Quercus petraea) z čeledi bukovitých (Fagaceae). K léčebným účelům se sbírá kůra pouze z mladších kmenů a větví. Sběr probíhá většinou v jarních měsících. Ve formě odvaru se kůra používá proti hemeroidům, zánětům sliznice hrtanu a dutiny ústní.
Je zajímavé, že dub byl v bájesloví starověkých národů zasvěcen nejvyššímu božstvu. U Slovanů hromovládnému Perunovi, u Germánů bohu blesku Thorovi. Dub vždy náležel k symbolům síly a moci.
Čeleď ořešákovitých (Juglandaceae) zastupuje ořešák královský (Juglans regia). Pěstuje se v horských lesích od Balkánu až po Himálaj, běžně roste v teplejších polohách Evropy. Listy (Folium juglandis) se sbírají od června do července. Obsahují hořčiny, silice a především kolem 3 % tříslovin. Čerstvé listy představují též cenný zdroj kyseliny askorbové (vitamin C).
Zpracované na nálev slouží jako prostředek odstraňující průjem, zevně jsou součástí různých posilujících koupelí a lázní, obkladů proti revmatismu, dně, pocení nohou.
Zmínku o ořešáku nacházíme již v rukopise pontského krále Mithridata Eupatora, v němž se praví, že dva sušené ořechy se dvěma fíky, dvaceti lístky routy a trochou soli dohromady roztlučené a na lačný žaludek požité ochrání ten den člověka ode všech jedů.
Na pasekách, ve světlých lesích, ve vřesovištích lze spatřit mochnu nátržník (Potentilla tormentilla, syn. Potentilla erecta) z čeledi růžovitých (Rosaceae).
Od března do dubna a pak od září do října se sbírají oddenky (Rhizoma tormentillae), které mají hnědočervenou barvu, jsou bez zápachu, svíravé chuti. Obsahují přibližně 9 % tříslovin, dále glykosid tormentillin, stopy silice, pryskyřice aj.
Oddenky se většinou zpracovávají na lihový výtažek – Tinctura tormentillae, který účinkuje protiprůjmově a svíravě. Osvědčil se též při krvácení a zánětu dásní.
Písemné záznamy uvádějí, že mochna nátržník byla známa v Evropě už od 4. století před naším letopočtem. Během středověku ji lékaři podávali proti úplavici, žloutence, průjmům, na zastavení krvácení a k „vyhánění“ rozmanitých jedů.
Podobné účinky a vlastnosti jako mochna vykazují oddenky rdesna hadího kořene (Rhizoma polygoni, syn. Radix bistortae).
Značné množství tříslovin bylo nalezeno v plodech borůvky (Vaccinium myrtillus) z čeledi brusnicovitých (Vacciniaceae). Kromě tříslovin (5 až 10 %) jsou zastoupeny anthokyany, pektiny, sacharidy, volné organické kyseliny.
Plody borůvek (Fructus myrtilli) se používají obzvláště při střevních katarech, průjmech a zánětech dutiny ústní.
Význačný renesanční lékař a botanik Petr Ondřej Mathioli o borůvkách napsal: „Černé jahody pojídají rádi rolníci, pastevci a děti a lesní práci. V některých místech dělají z černých jahod sirup, který prý má dobře činiti a prospívati žaludku, podobně jako sirup angreštový…“
K oblíbeným léčivým bylinám patří řepík lékařský (Agrimonia eupatoria) z čeledi růžovitých (Rosaceae). Usušená květní nať (Herba agrimoniae) obsahuje třísloviny (5 %), organické kyseliny, silice aj. Sběr natě se provádí od června do září.
Odvar z nadzemní části se doporučuje při onemocnění jater, žlučníku, ledvin, močových cest, při poruchách zažívání, látkové výměny, dále při revmatismu, rýmě, kašli, chorobách horních cest dýchacích. Také odstraňuje bolesti v krku, záněty dásní a dutiny ústní.
Řepík lékařský byl ve starém Řecku zasvěcen bohyni války Pallas Athéně, neboť šťáva z čerstvé rostliny se užívala k léčení otevřených ran.
Četné třísloviny možno nalézt v listech jahodníku obecného (Fragaria vesca), lísky obecné (Corylus avellana), vilínu virginského (Hamamelis virginiana), v nati mochny husí (Potentilla anserina), v květech růže galské (Rosa gallica) aj.
V rostlinné říši jsou hojně rozšířené. Můžeme je najít ve všech orgánech jako například v listech, plodech, kůře, kořenech. Často se vyskytují v nezralých plodech, zráním mizí. Některé rostliny tvoří třísloviny jako hlavní obsahové látky, u jiných jsou jen látkami pomocnými.
Z hlediska terapeutického mají třísloviny značný význam, neboť působí adstringentně (svíravě) a mírně dezinfekčně. Pro tyto vlastnosti se zejména uplatňují při léčení rozličných zánětů, žaludečních a střevních katarů, průjmů, hemeroidů, menších spálenin a omrzlin.
Bohatá na třísloviny je dubová kůra (Cortex quercus), získaná z dubu letního (Quercus robur) a z dubu zimního (Quercus petraea) z čeledi bukovitých (Fagaceae). K léčebným účelům se sbírá kůra pouze z mladších kmenů a větví. Sběr probíhá většinou v jarních měsících. Ve formě odvaru se kůra používá proti hemeroidům, zánětům sliznice hrtanu a dutiny ústní.
Je zajímavé, že dub byl v bájesloví starověkých národů zasvěcen nejvyššímu božstvu. U Slovanů hromovládnému Perunovi, u Germánů bohu blesku Thorovi. Dub vždy náležel k symbolům síly a moci.
Čeleď ořešákovitých (Juglandaceae) zastupuje ořešák královský (Juglans regia). Pěstuje se v horských lesích od Balkánu až po Himálaj, běžně roste v teplejších polohách Evropy. Listy (Folium juglandis) se sbírají od června do července. Obsahují hořčiny, silice a především kolem 3 % tříslovin. Čerstvé listy představují též cenný zdroj kyseliny askorbové (vitamin C).
Zpracované na nálev slouží jako prostředek odstraňující průjem, zevně jsou součástí různých posilujících koupelí a lázní, obkladů proti revmatismu, dně, pocení nohou.
Zmínku o ořešáku nacházíme již v rukopise pontského krále Mithridata Eupatora, v němž se praví, že dva sušené ořechy se dvěma fíky, dvaceti lístky routy a trochou soli dohromady roztlučené a na lačný žaludek požité ochrání ten den člověka ode všech jedů.
Na pasekách, ve světlých lesích, ve vřesovištích lze spatřit mochnu nátržník (Potentilla tormentilla, syn. Potentilla erecta) z čeledi růžovitých (Rosaceae).
Od března do dubna a pak od září do října se sbírají oddenky (Rhizoma tormentillae), které mají hnědočervenou barvu, jsou bez zápachu, svíravé chuti. Obsahují přibližně 9 % tříslovin, dále glykosid tormentillin, stopy silice, pryskyřice aj.
Oddenky se většinou zpracovávají na lihový výtažek – Tinctura tormentillae, který účinkuje protiprůjmově a svíravě. Osvědčil se též při krvácení a zánětu dásní.
Písemné záznamy uvádějí, že mochna nátržník byla známa v Evropě už od 4. století před naším letopočtem. Během středověku ji lékaři podávali proti úplavici, žloutence, průjmům, na zastavení krvácení a k „vyhánění“ rozmanitých jedů.
Podobné účinky a vlastnosti jako mochna vykazují oddenky rdesna hadího kořene (Rhizoma polygoni, syn. Radix bistortae).
Značné množství tříslovin bylo nalezeno v plodech borůvky (Vaccinium myrtillus) z čeledi brusnicovitých (Vacciniaceae). Kromě tříslovin (5 až 10 %) jsou zastoupeny anthokyany, pektiny, sacharidy, volné organické kyseliny.
Plody borůvek (Fructus myrtilli) se používají obzvláště při střevních katarech, průjmech a zánětech dutiny ústní.
Význačný renesanční lékař a botanik Petr Ondřej Mathioli o borůvkách napsal: „Černé jahody pojídají rádi rolníci, pastevci a děti a lesní práci. V některých místech dělají z černých jahod sirup, který prý má dobře činiti a prospívati žaludku, podobně jako sirup angreštový…“
K oblíbeným léčivým bylinám patří řepík lékařský (Agrimonia eupatoria) z čeledi růžovitých (Rosaceae). Usušená květní nať (Herba agrimoniae) obsahuje třísloviny (5 %), organické kyseliny, silice aj. Sběr natě se provádí od června do září.
Odvar z nadzemní části se doporučuje při onemocnění jater, žlučníku, ledvin, močových cest, při poruchách zažívání, látkové výměny, dále při revmatismu, rýmě, kašli, chorobách horních cest dýchacích. Také odstraňuje bolesti v krku, záněty dásní a dutiny ústní.
Řepík lékařský byl ve starém Řecku zasvěcen bohyni války Pallas Athéně, neboť šťáva z čerstvé rostliny se užívala k léčení otevřených ran.
Četné třísloviny možno nalézt v listech jahodníku obecného (Fragaria vesca), lísky obecné (Corylus avellana), vilínu virginského (Hamamelis virginiana), v nati mochny husí (Potentilla anserina), v květech růže galské (Rosa gallica) aj.